top of page

Vždycky mě přitahovaly zapomenuté události a lidé stojící na okraji. Proto byl jeden z mých prvních studentských fotografických projektů vhled do života lidí bez domova, kteří si našli svoje útočiště v opuštěných vagónech na bývalém nákladovém nádraží v centru Prahy.



Od roku 2015 jsem navštěvoval uprchlíky z Donbasu a později jsem se opakovaně vracel na Ukrajinu do války, o kterou se v té době nikdo nezajímal. S Lékaři bez hranic jsem objížděl frontovou linii na východě a v dalších částech země jsem zaznamenával svědectví těch, kteří onemocněli multirezistentní tuberkulózou.

Tuberkulóza na Ukrajině

Tuberkulóza je nejsmrtelnější infekční nemoc na světě, která ročně postihne 10 milionů lidí a zabije jich 1,4 milionu. Zejména v bývalém Sovětském svazu nadále ohrožuje desítky tisíc lidí. Jednou z nejvíce postižených zemí je Ukrajina, kde s léčbou pomáhají Lékaři bez hranic.



Měl jsem možnost nafotit reportáž z nemocnice v Žitomiru na Ukrajině a nedalekého sanatoria „Lesní pohádka“, kde se pod dohledem Lékařů bez hranic léčí pacienti s tuberkulózou a následně se vyrovnávají s následky nemoci.​

Život na frontové linii

Vypuknutí války na východní Ukrajině v roce 2014 odřízlo tisíce lidí od základních životních potřeb včetně zdravotní péče. Lékaři bez hranic jim proto od roku 2015 poskytovali potřebnou pomoc. Do postižených vesnic zajížděly pravidelně mobilní kliniky a několik dní jsem s lékaři jezdil i já. Kromě fotek vznikl z výjezdu i krátký dokument (Ne)zapomenutí.